Informace o místě a historii
Vesnice Kleinkoschen byla poprvé dokumentárně zmíněna roku 1474. Obec Kleinkoschen byla až do počátku 20. století jako většina obcí v okolí lužickosrbská.
Obec Kleinkoschen byla založena jako ves s centrální návsí. Název je odvozen od slovanského slova Kosua a znamená koš/proutěný koš nebo vrš na ryby. Pletení košů bylo hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Obyvatelé si vydělávali zemědělstvím a rybolovem. Proto jsou na nejstarší pečeti z roku 1738 vyobrazeny dvě ryby, které odkazují na tehdejší rybnatost při ústí řeky Černý Halštrov (Schwarze Elster). Kromě toho mělo mnoho statků vlastní chovný rybník.
V polovině 50. let se situace změnila. Téměř 90 % katastrálního území, včetně usedlostí, padlo za oběť povrchovému dolu Koschen. Pinka se od roku 1973 plnila spodní vodou a od roku 2004 do roku 2013 byla aktivně zaplavována. Z tohoto povrchového dolu vzniklo jezero Geierswalder See.
Obec Kleinkoschen se stala 1. ledna 1974 součástí obce Großkoschen. V 90. letech byla otevřena nová obytná oblast v obci Kleinkoschen, což vedlo k nárůstu obyvatel. Obec Kleinkoschen se stala 31. prosince 2001, jako obecní část obce Großkoschen, součástí města Senftenberg.
Památky – symboly lužické jezerní krajiny (Lausitzer Seenland)
Jedním z nejoblíbenějších výletních míst lužické jezerní krajiny se stala „rezavá“ vyhlídková věž nacházející se při ústí kanálu Sornoer do jezera Sedlitzer See. Výrazná architektura z rezavě červené povětrnostně odolné oceli Corten napomáhá k přeměně a nové budoucnosti těžebního regionu. Věž se tyčí do výšky 30 metrů. Je vhodná jako odpočívadlo pro turisty, cyklisty a bruslaře, a kromě toho nabízí také impozantní pohled na vzdálené jezerní krajiny – je optimální rovněž pro pozorování vývoje lužické jezerní krajiny.
Tip: Kdo chce zažít jezerní krajinu z jiné perspektivy, ať odbočí k 160 m dlouhé plovoucí lávce.
Provozní doba: Vyhlídková věž je celoročně přístupná.